Vladimír Veit : Starou alejí

Po řadě alb zhudebněné poezie natočil Vladimír Veit, jeden z členů bývalého sdružení písničkářů Šafrán, třiadvacet svých nových písní. Zdá se, jako by se autorovi podařilo nemožné: na chvíli zastavit čas. Umíme to ještě? Písně nám v tom pomohou, ale jak dlouho bude ta vzácná chvíle trvat, záleží jen na nás. Písničkář záměrně nehledá nový zvuk, nechce být obsahově převratný, výstřední nebo mrazivě aktuální. Album přináší typického Veita s jeho písněmi o láskách, ženách, lidských vztazích, též o kočkách a psech. Veskrze intimní a tichá poezie všedních dnů na desce plné nenápadných, ale dobře zapamatovatelných melodií svým ztvárněním i obsahem navazuje na šedesátá léta, kdy se rodilo to nejlepší z českého městského písničkářství. S přáním dobrého poslechu nám Vladimír Veit nabízí potřebnou oddechovou pauzu k načerpání dalších sil. Radostné vzpomínky se přidají, snění není vyloučeno.

Tracklist:

1. Starou alejí
2. Zase jsem v sobě zaslechl hudbu
3. Půjdu si koupit trochu štěstí
4. S Markem Twainem
5. Je jedno místo
6. Jede vláček
7. Hledám svoje sny
8. Stojím před velkou knihovnou
9. Chtěl bych
10. Jseš moje hvězda ranní
11. Modlím se
12. Běží pejsek po ulici
13. Kočičí
14. O Praze a dívce v modrých punčocháčích
15. Není to krásný?
16. Alice
17. Tak jako v každém kameni
18. Před pár dny
19. Nokturno
20. Lysohlávky
21. Tam za tou duhou
22. Když přichází den
23. Zdálo se mi