Michael Ende, čte Vladimír Javorský : Děvčátko Momo a ukradený čas

Jsou věci, které potřebují čas… A nesmírně.
Tik tak, je to tak. Ještě že v jednom kamenném italském divadle žije Momo, holčička s nádhernýma očima a se srdcem na dlani, která umí druhým báječně naslouchat. To každý nedovede. Někdo spíš popřává sluchu úlisným šedým pánům velícím vše uspěchat a vůbec se pořád někam štvát, aby se ušetřené vteřiny, minuty, hodiny a dny daly v budoucnu investovat. A do čeho? Kdoví, co mají ti lumpové za lubem – jenže Momo jim zkříží plány. Pomůžou jí želva Kasiopeja a Mistr Hóra z domu Nikdenení v ulici Nikdynebyla? Symbolická pohádka vypráví o uhrančivé dětské nevinnosti a smyslu času, který je lidem vyměřen. O jeho veličinu se sice v žánru fantasy svádějí bitvy už od chvíle, kdy z něj Einstein učinil středobod vesmíru, ale dosud ho v beletrii nikdo neuctil vroucněji než děvčátko stvořené v představivosti Michaela Endeho. Tik tak, ne jinak. Jen poslouchejte…

Čte: Vladimír Javorský

Délka nahrávky : 9 hodin 29 minut

Michael Ende (1929-1995)
Rodák z Garmisch-Partenkirchenu snil o tom, že se stane hercem. Obor vystudoval, ale nakonec se rozhodl pro spisovatelskou dráhu a úspěch slavil už s prvotinou Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema (1960, č. 1997, film Dennis Gansel). Z díla moderního německého klasika prózy pro děti a mládež se milovníkům toulek fantastickým časoprostorem nejsnáz vybaví jeho Nekonečný příběh (1979, č. 1987), zejména díky filmu Wolfganga Petersena – obě díla jsme vydali v audioverzi. S největším ohlasem se však setkala pohádka Momo a ukradený čas (1973, č. 1979), jejíž poselství vyneslo Endemu řadu evropských ocenění a dosud pět adaptací. I zápletky příběhů Punč přání (1989, č. 1993) a Dlouhá pouť do Santa Cruz (1992, č. 2001) ocení vnímavé „děti od 80 do 8 let“, jak autor ve shodě s Tolkienem rád připomínal. Barvité obzory existence, které máme vzdor lákadlům konzumu stále ve své moci, otevírá i povídková sbírka Vězení svobody (1992, č. 1994).