Inscenace Händelovy opery Semele, natočená v Curyšské opeře v roce 2007, je krystalickou ukázkou takové moderní vizualizace starého námětu, která je přijatelná a hlavně funkční.
Opera Semele vypráví nadčasový příběh o různých podobách lásky a hlavně o nenasytnosti, která mladou ženu opájející se přízní a mocí přivede až k neslavnému konci. U curyšské inscenace stojí za zdařilou režijní modernizací Kanaďan Robert Carsen, současná stálice evropských operních scén, a za dokonalou hudební podobou William Christie, ve Francii naturalizovaný Američan, znalec staré hudby dosud plný entusiasmu; ten ho vede k nalézání tisíců odstínů emocí a ideálních temp, k opravdovému muzicírování, nevšednímu a jedinečnému. Také na recenzovaném záznamu má partitura a celé představení díky dirigentově neutuchající energii a invenčnosti mimořádně životný náboj.
Italská mezzosopranistka Cecilia Bartoli svým neuvěřitelně pohyblivým hlasem hrdelní barvy obdařuje titulní roli především vášní, ale dokazuje zde také, že umí mnohem víc než jen pouhou pěveckou ekvilibristiku – vystřídá v áriích se svým totálním nasazením řadu vyhraněných emocionálních poloh a je schopna je přesvědčivě zahrát. Jejím hlasově skvělým protihráčem je tenorista Charles Workman, v jehož podání je zejména tichá lyrika vrcholným zážitkem. Z dalších pěvců vynikají Liliana Nikiteanu jako Semelina sestra a Birgit Remmert v roli Juno, jíž s neodolatelnou komikou sekunduje jako její důvěrnice Isabel Rey. Díky jednotě hudby a děje i díky mimořádnému spektru hudebního výrazu a pochopitelně také díky virtuozitě Cecilie Bartoli patří záznamu tohoto představení právem nejvyšší možné doporučení.