Hector Berlioz : Symphonie Fantastique

Charles Munch, Orchestre de Paris

O přelomovém významu Berliozovy "Fantastické symfonie" v dějinách symfonické a programní hudby se není třeba nijak zvlášť rozepisovat, ráb bych proto těchto několik řádků věnoval dirigentovi nahrávky, kterým byl Charles Munch (1891-1968). Tento rodilý Alsasan ze Štrasburku je svými životními osudy i uměleckým přístupem dokonalou ukázkou národnostní a kulturní dvojjedinosti svého rodného města a kraje. Ač pocházel z německé rodiny, stal se posléze naturalizovaným Francouzem a i když jako dirigent věnoval velkou pozornost také německému symfonickému repertoáru, proslul zejména jako specialista na francouzskou hudbu, především Berlioze. Fantastickou symfonii nahrál podledostupných informací celkem třikrát: poprvé roku 1954 s Bostonským symfonickým orchestrem, s nímž ho pojila dlouholetá spolupráce, podruhé v roce 1962 s tímtéž orchestrem a konečně roku 1967, tedy v závěru své kariéry a pouhý rok před svým úmrtím, s Orchestre de Paris. Všechny tři nahrávky jsou stále vysoce ceněny a všechny postupně vycházely v nových vydáních. Suverénně nejvyšší počet reedic má ale ta poslední, včetně původního vydání jsem jich napočítal celkem dvacet a to prakticky po celém světě, počínaje Evropou přes Kanadu a Spojené státy až po Austrálii a Japonsko. Jaké jsou příčiny její mimořádné celosvětové úspěšnosti a nadčasovosti? Domnívám se, že tato Munchova verze Fantastické symfonie byla univerzálně nadšeně přijímána posluchači i kritikou především pro svoji strhující energii, orchestrální barevnost a současně zvukovou kultivovanost a tyto její kvality z ní činí výjimečný posluchačský zážitek dodnes. Skladby na tomto

1. Hector Berlioz -Symphonie Fantastique Op. 14